Přechylování příjmení v češtině: Proč nás rozděluje a jak to s ním vlastně je?

Čeština je krásný, ale někdy pořádně složitý jazyk. Jednou z těch jazykových zvláštností, které dokáží rozvířit vody, je přechylování příjmení. Proč je tohle téma tak diskutované? Proč společnost vůbec rozděluje, a kdy to celé vlastně začalo? Pokud i vy máte pocit, že se o přechylování mluví čím dál tím víc, nejste sami. Naposledy toto téma rezonovalo i během letošních olympijských her v Paříži. Takže pojďme na to – co to přechylování vlastně je, odkud přišlo a proč si mu jedni brání, zatímco druzí by ho nejradši zrušili?

Co je přechylování a kde se vzalo?

Přechylování je proces, kdy ženským příjmením přidáváme příponu „-ová“. Z muže Nováka se tak stává žena Nováková, z Petra se stane Petrová, a to vše v duchu české gramatiky. Tento zvyk sahá až do středověku, kdy bylo důležité jasně určit, kdo ke komu patří. Když někdo řekl, že jde o „Novákovou“, všichni hned věděli, že mluví o ženě z rodiny Nováků, konkrétně o manželce či dceři pána domu. Přechylování tehdy mělo jasný praktický význam.

Jenže jak šel čas, společnost i jazyk se vyvíjely a některé věci začaly být složitější. Ve 20. století, konkrétně po druhé světové válce, do hry vstoupila i politika. Striktní přechylování začal podporovat tehdejší československý prezident Edvard Beneš. Proč? Vnímal ho jako součást poválečného „počešťování“ německých příjmení. V kontextu poválečných událostí mělo přechylování nejen praktický, ale i symbolický význam – mělo pomoci odstranit stopy německého vlivu z české společnosti.

„Mám podezření, že to je zbytek nebo důsledek té nekritizované degermanizace jmen. Tedy důsledek toho, co v sedmdesátých letech jedna jazykovědkyně napsala a podle toho se řídili všechny matriky."

Jana Valdrová, genderová lingvistka, germanistka a slavistka

Jak je to s přechylováním dnes?

A co dnes? V Česku se přechylování stále drží, i když s výjimkami. Cizinky si můžou příjmení ponechat v původní podobě. Navíc stále více českých žen se rozhoduje pro nepřechýlenou variantu. Setkáváme se s tím třeba u sportovkyň nebo u osobností, které se pohybují v mezinárodním prostředí.

Zajímavostí je, že ne všechna příjmení se přechylují podle jasných gramatických pravidel. Například příjmení Smrt se nepřechyluje na Smrťová, ale na Smrtová. Stejně tak z příjmení Vítr nevznikne Větrová, ale Vítrová. No a pak tu máme kuriozity typu příjmení Kníže, které má hned několik přechýlených variant – Knížetová, Knížeová nebo prostě jen Knížová. Jazyk je živý organismus a občas nám tak trochu zamotá hlavu.

Proč nás přechylování tolik dráždí?

Jedním z hlavních důvodů, proč přechylování budí vášně, je otázka identity. Jakmile dojde na příjmení cizinek, nastává problém. Někteří lingvisté, jako třeba Jana Valdrová, vidí v přechylování příjmení cizinek projev nerespektování jejich identity a kulturního původu. A právě tohle přidávání „-ová“ může být vnímáno jako přehnané „počešťování“. Valdrová také připomíná, že přechylování bylo historicky spojeno s degermanizačními snahami po druhé světové válce, kdy se Češi snažili zbavit cizích vlivů v jazyce.

Opačný názor zastává například bohemistka Marta Ljubková, která přechylování vnímá jako způsob, jak zahraniční příjmení přizpůsobit českému systému a „udělat jim v češtině pohodlí“. Ať už patříte do jednoho tábora nebo druhého, nelze přehlédnout, že jde o velmi emotivní otázku, která má silné kulturní a historické kořeny.

Olympiáda a přechylování na ČT

Není to tak dávno, co se téma přechylování dostalo do hledáčku médií kvůli olympijským hrám v Paříži. Sportovní komentátor České televize se rozhodl nepřechylovat příjmení zahraničních plavkyň, což některým divákům vadilo. Proč se to řešilo? Zastánci přechylování tvrdí, že jde o zjednodušení skloňování a přehlednost pro českého posluchače. Naopak kritici říkají, že by se jména měla ponechat v jejich původní podobě, aby se respektovala identita sportovkyň. A tak se z poměrně banálního problému stal další z mnoha střetů, který ukazuje, že téma přechylování rozhodně není vyřešeno.

A co dál?

Je jasné, že přechylování v češtině má hluboké kořeny a pro mnoho lidí je stále přirozenou součástí jazyka. Na druhou stranu, v dnešním globalizovaném světě se stále více žen rozhoduje své příjmení nepřechylovat. Zatímco jedni to vnímají jako projev individuality a moderního přístupu, druzí varují před tím, že tím oslabujeme českou gramatickou strukturu.

Jaký bude další vývoj? Jazyk se neustále mění a přizpůsobuje novým podmínkám. Je možné, že za pár let bude přechylování výjimkou a ne pravidlem. Nebo se naopak ukáže, že jeho přínosy pro českou gramatiku jsou natolik důležité, že zůstane pevnou součástí našeho jazyka. Ať už to dopadne jakkoli, debata o přechylování bude ještě nějakou dobu živá.

Závěrem

Přechylování je fascinujícím a zároveň kontroverzním jevem v češtině, který reflektuje naši historii, kulturní tradice a jazykovou identitu. Pro některé je to relikt minulosti, pro jiné důležitá součást češtiny, která by neměla zmizet. Ať už se přikloníte na jakoukoli stranu, je důležité mít na paměti, že jediná věc je jistá - jazyk se mění, stejně jako my.

V Surikatě rádi sledujeme tyto jazykové trendy a diskuze, které nás nutí zamýšlet se nad tím, jak jazyk používat při oslovování nejrůznějších cílových skupin. Konec konců, slova mají obrovskou moc – tak proč ji nevyužít k tomu, abychom lépe porozuměli sobě i druhým?